Turbomysi – reportáž

Start letošní šifrovačky se nesl ve znamení odpadání členů týmu. Nakonec
jsme na startovní místo dorazili jenom dva z pěti. Řekli jsme si, že se i tak
hecnem a zkusíme se občas třeba proběhnout.

Velkým překvapení bylo, že hned na startu jsme toho naběháme celkem
dost. Běhání po motokrosové dráze v Dobřanech jsme nečekali. Věci
necháváme na startu a vyrážíme pro startovní šifry. První
rozlouskáváme státy, další po chvilce rozmotáme jazykolam.
Segmisegmentovka se po 10tém pokusu na trefení správných barev na
správné místo také podléhá, ale ačkoliv skládačku přeskládáme snad
stokrát, slovo heslo systém nebere 😀 To bude
nějaká prasečina = aha. Nakonec se vyřádíme na pružinkovce, kde
nejdřív odstraníme slovo heslo a zůstane nám ZYTRIK. Takže
prohazujeme, skládáme ale kde nic tu nic. Jdu pro nápovědu…..na
papírku ZITRKY. Jako fakt? Heslo s diakritikou? Ok, fajn, co se dá
dělat. Tohle už se nám párkrát stalo. Nevadí, utíkáme dál.

Cestou do kopce předběhneme pár týmů. Koukají na nás jakože cože:D
Dorazíme k mohyle. Tý brďo kde se něco takového tady vzalo. Dostáváme
papír se zadáním – pohoda. Po vyluštění pohoda končí. Netušíme. Běháme
zmateně kolem mohyly, zapisujeme si písmenka a čísla. Kašlem na to
luštíme nápovědy. Po chvilce to balíme, protože je tu moc týmů a
nevypadá to nějak nadějně.

Info ze systému je jasné, jdeme k rybníčku. Klasická nápověda hledej u
dubu ve tmě. Po chvilce hledání najdeme šifru i dub. Adam říká: to
bude nějaká matematika a byla. Nejvíc matematický nápoj? Přece |∫| –
nový logo na tričko. Takže vrchol Kluk. Tak a kudy se tam co
nejrychleji dostaneme? Přece dírou v plotě a pak druhou.

Na vrcholku hledáme stanoviště, až na nás vykoukne. (divná věta, nějak
to přepiš) Nápad robot Karel
se nějak neujal. Po chvilce kreslení (jaký kreslení?) nám vyjde
rozkríz BOOM JJV.
Jedinej kříž široko daleko je ten správnej. Naštěstí nám cestou došlo
co je BOOM.

Vezmeme šifru u strašidelnýho Ježíše a čteme strašidelnou šifru 🙂 Já
říkám že tam je moc částí
těla jako hlava, ramena, kolena….. Adam si začne broukat nějaké
dětské písničky. Uchechtáváme se morbidnímu humoru orgů a jdeme dál.

Na kótu 516 zkoušíme jít ze špatné strany a les nám to nedovolí. Tak
musíme zpátky na cestu a hledáme jiný přístup. Čapneme šifru a vracíme
se zpátky na cestu, že si v klidu sedneme a podíváme se na ta divná
čísla, co vypadají jako ukazatele povrchu. (co jsou ukazatele povrchu
probuh?) Otevřeme mapu a ani
nestačíme vybalit svačinu a pokračujeme temným lesem za dalším úkolem.

Přicházíme na moc pěkné místo, kde je překvapivě hodně týmů. To vypadá
na nějakou zákeřnost. No po dvou hodinách, jedné nápovědě a snězené
svačině máme jasno – nevíme. Rozstříhali jsme to, posunuli jsme
dokonce slova na správné pozice (podle řešení), ale stejně nedokážeme
přečíst tajenku. Takže se necháváme podat a zmrzlí a pokračujeme dál.

Na koze nás překvapuje šifra s barevnými kotoučky. Nápad na braila se neujal.
Tak zkoušíme točit vlajky. To by šlo. Tipujeme, co by mohlo vyjít.
Něco z toho leze asi dobrý. Jdeme.

Čižice, most a spousta týmů. Čekáme nějakou záludnost, přece tu nesedí
jenom tak. A ejhle naše nejoblíbenější “šifra” letošní šifrovačky. Ve
dvou se to vymýšlí trošku pomaleji než by muselo, ale zase to je
velká legrace. Nemáme 4 obrázky, ale i tak jsme víme kam
jít – směr Plzeň je jasný už z předstartovní informace – takže co je
zajímavého po červené 2km S? Jasně studánka = pramen. V cíli jsme si pak
prohlédli zbytek obrázků a musím říci, že leop(n)ard nás hodně
pobavil, naopak Jméno růže bylo trošku hardcore.

U studánky sedí zase nějak hodně týmů, ale máme nějaké nápovědy,
které bychom měli vyplácat, takže jednu hned bereme, ale na první
pohled nevypadá, že by nám nějak pomohla. Jakože Space Bar wtf? Aha.
Takže chvilku zápasíme s natočením postavičky po klávesnici, ale nějak
to vyšlo, takže jdeme zase dál.

Pod vrbou bereme další šifru. Adam luští, já usínám. Proberu se, když
už je vlastně vyluštěno. Takže to doklepneme a koukáme na tři slova.
Aha takže šifra v šifře. 398….co by to mohlo být. Žádná informace
kde máme hledat. 398 co třeba číslo baráku tady ve vsi? Jdeme. U
baráku žádná borovice u rozcestí. Nic nás nenapadá, už je prostě čas
jít spát. Necháme se podat. Takže vyluštěno jsme měli jen to chtělo
interpretovat správně, zase… To zamrzí.

Na Valíku bereme šifru. Je tu hodně lidí, ale všichni už někam
jdou, takže to asi nebude těžké. Z Valíku se nikam jinam nedá moc jít
než směrem na Černice, takže jdeme a cestou luštíme. Kukačka nás rozesmála.
Nevíme pár věcí, ale to nevadí, protože z těch pár písmen se to dá
uhádnout a navíc už jsme skoro tam. Teda ulice Kruhová dva
sloupy nemá, ale zastávka Kruhová, ta jo.

Poslední šifru bereme s tím, že nemáme moc času. Hledáme nějaké
společné jmenovatele pro obrázky, to se povede, ale co dál? Jdeme
směrem na trolejbus, protože je stejně skoro konec soutěže a cestou
pořád hypnotizujeme šifru. Adama to najednou trkne a otáčíme mřížkou o 106,
abychom se mohli rozeběhnout směrem k cíli – 10minut před koncem.

Jupíííí, zvládli jsme dojít až do cíle, kde už je tedy evidentně po
after párty neb
všichni nabírají směr domů, postel.